Reklama na MBank je jedna z těch, které podtrhávají důležitost zdravého citového života jednotlivce spojeného s vášnivým vztahem k finanční instituci, technologiím či k jiným neživým věcem.
Lidstvo stejně jako technologie se neustále vyvíjí, proto je zapotřebí hledat mezi nimi vhodnou formu symbiózy. Citová vazba se samozřejmě jeví jako nejvhodnější a pokud je harmonická, jak ukazuje právě reklama na MBank, může snadno vést i k navázání nezávazného, krátkodobého vztahu třeba i se skutečnou ženou, protože ženy muže, kteří jsou u MBank, prostě zbožňují.
„Tohle je David,“ upozorňuje nás rozverný mužský hlas a obraz nám Davida také hnedle v celé jeho ostře řezané kráse předvede. David je zjevně bezstarostný, optimistický, dobrosrdečný, rád se potlouká po venkovních barech a balí nezadané i zadané dámy. Což se i tentokrát téměř povede, ale…
Na jeho pěstěné ruce dlí neblahý prsten. Když pokyne slečně, která o něj nepochybně jeví zájem, ona si prstene povšimne a omluvně pokrčí rameny, protože o ženatého (jak prsten nesprávně interpretuje) nemá zájem.
Jenže David má prostě za ušima a ví, jak se situací naložit. Otočí se k barmanovi a za svůj drink zaplatí přiložením onoho prstenu k platebnímu terminálu. Nejde totiž o nějaký přitroublý snubní prsten vilného ženáče, ale o neobyčejný platební prsten progresivní polsko-německé banky, který navázání promiskuitního vztahu nijak neznemožňuje, ale právě naopak značně usnadňuje.
Slečna okamžitě pochopí, že její prvotní úsudek byl zcela mylný, že má před sebou skutečného klienta MBank bezpochyby s naditým bankovním účtem, a nakonec nevypadá ani tak zle, aby si s ním nemohla “vyjít”. A kdo ví, třeba ho jednou okroužkuje i skutečným snubním prstenem.
Všechen nábytek a domy kolem se z toho všeho samou radostí zpestra obarví, ženě se zrychlí dech, před očima se jí objeví mžitky, do jistých partií se nahrne krev, kolena se začnou lehce podlamovat a v uších jí neobytně zvoní: „Ten fešák je u MBank! MBank! Je u MBank!“ Prostě životní partie.
Jenže „tohle je David“ a David není žádný pitomec. Popadne příležitost za pačesy, slečnu za ruku a oba spolu rozesmátí odcházejí, nejspíš do hodinového hotelu. Tam si odbydou své, David hezky poděkuje, případně zase zaplatí prstenem, řekne: „Ádié!“ a půjde. Je to přece David. Prsten od MBank za žádný jiný a vůbec za nic na světě nevymění. A slečna bude do konce života mít na co vzpomínat. Na příliš krátké, leč o to intenzivnější chvilky vášně s MBank. A kdo ví, co s tím prstenem David všechno dokáže. Protože tohle je, dámy a pánové, David, pohodář, co rád chodí mezi lidi.